V době, kdy jsme jako lidstvo uvěřily, že všechno, co děláme, má mít smysl. Naštěstí existují neužitečnosti, tedy věci, které děláme a větší smysl nemají brány jako totální zbytečnost. Každé malování pro sebe, když má člověk talent. Přichází s otázkou a můžeš to prodat? Každé tvoření, které mám jako guilty pleasure, si máme potřebu dát na sítě a počkat, jestli bude schváleno.
V téhle době jsem pro sebe objevila kouzlo a krásu neužitečností. Věcí, které mají smysl pro tu činnost samotnou.
Takže nechodím plavat, pro zlepšení kondičky, ale protože mě to baví.
Skládám puzzle a mám velkou radost, když ho po dokončení můžu rozbít.
Maluji, vystřihuji, vyškrabávám nebo se věnuji letteringu. Někdy si to dokonce vystavím na nástěnku a někdy schovám do šuplíku.
A pak je tam katagorie značně šuplíková už od patnácti, u mě po různých papírcích a mobilech najdete básně nebo povídky. A jen velmi malé procento se někdy dostalo ven.
Neznamená to, že nemám ambice. A pokud to vy máte stejně, že je snad ambice ani nikdy nebudete mít. Někdy je tvoření důležitější než výsledek. Protože takto, je to totiž forma sebepéče a možnost si hrát s tvořením bez potřeby vytvářet tlak na sebe, že tohle budu dělat celý život.
„Neužitečnosti mají velkou moc k obnovování energie a mohou se stát zdrojem růstu.“
Je to koníček, a když mě omrzí, tak zase půjdu dělat něco, jiného, čím o sebe budu pečovat. Hodně mi k tomu pomohlo vnímat ve tvoření rukama své cykly a nadšení, s kterými jdu nasávat nové zkušenosti a schopnosti, abych toho po roce nechala a šla dělat něco jiného.
Mám tam totiž pro sebe povolenku nikam se nedostat, nic nevylepšovat a jen u té činnosti být.
A v tom vidím právě tu nejhlubší sebepéči. Ta činnost, kterou děláme bez užitku, kalkulu nebo nutnosti to dokončit, přináší velké benefity.
- Pocit uvolnění,
- pocit bezpečí, protože není kam spěchat
- možnost nedokončení
-
ani není důvod to mít perfektně.
Díky tomu máme možnost začít pocity klidu, kdy nám v nervovém systému neškrundá nebo nevzniká tlak na to, že to máme mít za hodinu hotovo. Regulujeme tím nervovou soustavu v napětí až přepětí ze stresu. A nebo vytváříme zásobu energie na horší časy, kdy ten stres a tlak přijde.
Fandím všem nedodělaným projektům v krabicích, skříních nebo pod postelí. Znamená to totiž, že jednou bylo důležité je mít v rukách a tvořit je.
Jen teda by bylo skvělé, kdybyste si dali povolenku si je tam nechat jako památku situací, kdy jste se učily něco nového vytvářet. Nemusí vás potom zatěžovat vinou nebo lístostí, že není čas je dokončit. Protože některé věcí mají zůstat nedokončené, aby byly hotové.
Stejně tak máte možnost v cyklech měnit koníčky, činnosti a své zájmy.
Chtěla jsem se u toho ještě vrátit zpět o pár let, kdy jsem takto objevila mindfulness kreslení v Mindfullart (v ČR vyšla kniha Medituj kreslením) a to se stalo na rok mým nejlepším parťákem. Naučilo mě totiž to důležité, zmenšovat si plochu, kterou chci zaplnit a nelpět na výsledku. Naopak experimentovat, protože v důsledku na výsledku nezáleží. Obrázek klidně můžu hodit do koše, roztrhat nebo spálit. A nebude to škoda.
Abych dostála toho, že píšu i pro terapeuty.
Neužitečnosti v životě lidí mají velkou moc k obnovování jejich energie a zároveň se mohou stát zdrojem pro jejich růst. V terapiích i konzultacích toho můžete využívat a ptát se na ně, nebo je podporovat svým přístupem k nim. Věřím tomu, že schopnosti lze mezi činnostmi volně přenášet a stejně tak, když něco umíme u neužitečností můžeme to umět i v jiných oblastech života.
Věci nemusí být užitečné, aby byly důležité a potřebné.
